NEpersonalisti

9

Personální činnosti – personální plánování, získávání a výběr pracovníků, hodnocení pracovníků, analýza pracovních míst a rozmisťování pracovníků, řízení kariéry, odměňování, personální informační systém, pracovní vztahy včetně kolektivního vyjednávání, péče o pracovníky.

Stížností na vyčerpávající práci, jejich, najdete stovky.
Lidé jsou únavní. Neumí napsat životopis. Nerozeznají motivační a průvodní dopis.
Na schůzky chodí pozdě anebo vůbec. Neoblečení, nepřipraveni. Neznají bonton ani firmu.
Mluví o sobě pochvalně. Bla bla, blablabla.
Nehádám se. Stane se. Nutno ale říct, že mezi HR specialisty, jak sami sebe nazývají, ačkoli mnozí z nich nejsou nic víc než prostí, ale opravdu prostí, verbíři, se množí plevel. Jsou věci, které se v oboru “práce s lidmi” nemění, i kdyby svět uletěl tisíc světelných let a fungoval na čipové karty.
Pracovní agentury bokem. Šmak. Personál, který zvládne vyplnit dotazník, rozdat testy, založit šanon.
Vystupování, projev… Nic. Hlavně odškrtáno v kolonce dušiček.
Módou, i u menších firem, se stalo mít personalisty dva. Rekrutéra a udržovače.
Nic proti, ať si jich pořídí třeba tucet.
Minimálně jeden z nich by však měl vědět, k čemu pohovor slouží. Jak má vypadat. Jak jej připravit a vést.
Připozapnout sako, odsunout desky na kraj rozbordelařeného stolu, pokynout asistentce k odchodu a familiérně spustit: “Ste přišli?” se nepočítá. Označit za tupce kandidáta, poněvadž neví o požadavcích, které sám náborář zapomněl uvést, je pomalu obvyklé.
Napsané otázky. Bez ponětí, které jsou anxiolytické, které otevřené, uzavřené, motivační atd.
Univerzálním řešením se staly psychotesty. Pošlete kurikulum. V odpověď dostanete, když máte štěstí, průměrně dva odkazy automatizovaným mailem. Btw – nekorektně stylisticky řešeným.
Vyplníte anonymně? předem.
Žádný telefonát, osobní kontakt.
Plně strojově. Přetížení nebudou ztrácet čas s takovým nějakým.
Proč se mi přístup nelíbí? Kromě toho, že je dehonestující, odosobněný, nadřazený?

  • Kvalita vybraných, u ojediněle zakoupených přeložených testů, není standardizována.
  • Výběr zadání nejasný. Nároky na sekretářku nebo senior manažera se liší.
  • Nedozvím se: Kdo, nedej Bože Jak, provedl vyhodnocení. Výstup nulový.

Testy, které jsem viděla (nejen) já, se pohybovaly v úrovni dvanácté cenové.
Jeden z nich běžně dostupný v sekci zábava.
Zhodnotit uchazeče, aniž by jej aspoň na fotce shlédli, si nedovolí ani nejskalnější zastánci vědeckého sociálního inženýrství. Každý, kdo kolem skutečného “lidského řízení” byť jen prošel, Vám potvrdí, že je třeba vidět a slyšet. Hodnotí se i modifikace hlasu i nonverbální komunikace – posturika, chronemika …
Jasně – mohla jsem zavolat a říct, že vlastním certifikovanou analýzu osobnosti. Proč?
Zaslala jsem mailem odvolání souhlasu se zpracováním osobních údajů. Z hecu.
Mému přání prý vyhoví?

Click here for reuse options!
Copyright 2015 Magazin Abeceda
Píšu o tom, co znám, potkávám a vidím. Je mi dost, abych se nebála říkat i nemilé věci. Ne však tolik, aby mě přestaly fascinovat maličkosti.
Reklama
  • Anna Šochová

    Jsem ráda, že už něčím takovým nemusím procházet.

    • Jolana J

      Věřte, že když pak slyším podobného “kúla” veřejně mluvit – rozškrábala bych monitor. Pindy o příležitostech, znalostech …

      • Pavel Machata

        Mám několik storek:
        Storka jedna – Dělal jsem zkoušky na řidiče tramvaje. 30 let řidičák, čistá karta řidiče, žádná vlastní zaviněná nehoda (včetně tří let zkušeností s řízením tramvaje jako brigádník, 2x – 3x tejdně, dvaadváca, přes celou Prahu, každý úterý a čtvrtek, někdy i v sobotu).
        Neudělal jsem psychotesty (předtím jsem jich několik absolvoval levou zadní), nikdo mi je neukázal, ale že prej mám agresívní sklony!
        Storka dvě – hlásil jsem se do IKEA jako prodavač kuchyní a kancelářskýho nábytku. (Byli jedni z hodně mála, co mě vůbec pozvali.) Šestiletá praxe z navrhování kanceláří, u špičkovejch německejch a rakouskejch firem. Baví mě to, umím to a navíc k IKEA mám určitej osobní vztah, ještě z doby, co tu žádná nebyla a “personalistky” nebyly nejspíš na světě. Bylo nás asi 23 v prvním kole. Jedinej (nekecám!) jsem měl o tom páru, chtěl jsem dělat právě to a právě v IKEA. Ostatní hledali “nějakou” práci.
        Neprošel jsem ani do druhýho. Nevadí, že jsem byl nejlepší, byl jsem ale taky nejstarší!
        Jeden z těch blbů, co ho vzali, mi pak blbě prodal kuchyň. Namalováno to měl v jejich programu, přesto mi poslal místo skříňky pod varnou desku obyčejnou, neodvětranou. No, než to reklamovat, předělal jsem si to sám a ještě na tom vydělal. Podřízl jsem ji a mám ji nižší, než okolní. Paráda.
        Storka tři – Lidl. Jsem si říkal, že než chodit po pasáži jako klifton, radši půjdu do kšeftu, mezi lidi. Odpověděli (a to abych si považoval, že odpověděli, 98% jich ani neodpoví…), aniž by mě viděli, že jsou rádi za můj zájem, ale že maj lepší kandidáty. Hmm, to bych vážně chtěl vidět. Víc než desetiletá praxe v potravinách, Vitanou počínaje (a v rámci různejch školení a předváděček i konkurenci, Nestlé, Knorr, LaFood, Naturu, Labetu atd..), přes koloniál i mraženou a čerstvou zeleninu, navíc jsem komunikativní a rád “sloužím”, vlastně jsem “ve službách” byl vždycky a jsem na zákazníky vážně milej! 🙂
        To bych teda chtěl vidět ty jejich zdroje!!! 🙁

        • Jolana J

          jo – taky bych s nima popsala stránku. Nejhorší na tom je, že se – předtím – aspoň “načálstvo” obtěžovalo kontaktovat telefonem (téda – ne, že by “uměli” volat) – anebo pozvat na první kolo. Víte – sranda je, že Vím, jak testy vyplnit, abych dosáhla požadovaného (supr-čupr) výsledku. Tak jsem to jednou udělala – dala jsem si záležet, aby byl výsledek “ukázkový” – a? Neprošla.

          • Pavel Machata

            Taky vím, jak odpovědět a jak přijít, fešácky vystrojenej, tak akorát, aby to nebilo do očí v daný firmě… To je brnkačka. Ty mlaďase bych zvládal levou zadní, kdyby o to šlo. Ale není to tím, že jsme prostě “starý”?

          • Jolana J

            JJ. Ale tyhle “testy” – tam nikdo neví, kolik mi je – datum narození do CV nepíšu…

          • Pavel Machata

            Jak, neví? Taky nepíšu, ale nejsou tak blbí, viděj, nebo si to aspoň zhruba spočítaj. Píšete tam historii zaměstnání, ne? A rok madurity a tak? A z toho jim musí bejt jasný, že nejsme zrovna “absolventi”…

        • Anna Šochová

          Z blbého období mám taky historku. Chtěla jsem tehdy zůstat v oboru, místo měli na MÚ, znali mne z azyláku (možná proto), už jsem byla přijatá na VOŠ, ale ještě jsem netušila, že to za půl roku bude zákonná podmínka pro výkon této profese. Tedy aspoň začít takovou školu, na dokončování byl stanoven rok 2013, tedy 6 let. Chtěli jeden jazyk aspoň začátečnicky, já tam doložila tři, měla jsem snad jediná tam sociální praxi, dokonce další kvalifikaci nad SŠ, špičková školení ze začínajících standardů kvality… Neprošla jsem výběrkem kvůli vzdělání! Ve městě a okolí jsem nejméně rok byla jediná, kdo odbornou školu studoval, stávající úřednice postupně buď odešly nebo si krutě platily soukromé školy, protože ty státní zaplnili lidi, uvažující dopředu… Bylo to absurdní počteníčko. Ale čekalo na mne důležitější. To jsem se ale musela odbarvit 😉

  • Zajímavé. Nějak jsem článek přehlédl a dostal se k němu až dnes. Ono je to dost složité téma, které se rozhodně nedá vyřešit jedním článkem. Myslím, že to ani nebylo cílem autorky. Jde o to, že personalista je člověk. Nedá se šmahem každý zaškatulkovat jen proto, že je to idiot. Což zhusta na nižších pozicích jsou.
    Já měl možnost setkat se s personalisty na obou stranách “barikády” a tvrdím, že jsou personalisti a peronalisti.
    Záleží na jejich určení a ohodnocení. Kde je určení nízké a tomu odpovídající ohodnocení, je ta nuda vidět. Kde je určení vyšší a také odpovídající ohodnocení, snad byste takovému peronalistovi svěřili i manželku na hlídání.