Paní “Mám nezvladatelné dítě”

1

Nepíši Vážená, jelikož průsvitné zdvořilostní fráze mě neberou.
Rozhodně, slyšíte dobře: ROZHODNĚ, nesouhlasím s Vaší stížností. Problémový hyperaktivní školák za NIC nemůže, učitelka jinakost nerespektuje, dohromady Vám způsobují stres!
Evidentně se nemůžete rozhodnout, koho ze zmíněných seřezat?!
Poradím Vám – začněte u sebe.
V tomhle totiž zcela jistě soudruzi z NDR prsty nemají. Sebemrskačsky si přiznejte, že pokud je devítileté dítě nezvladatelné, chyba jenom na straně školy nebude. Věrna přesvědčení, že: “Děti v podstatě nezlobí, dospělí je prostě občas nechápou,” odmítám rovnou i shazování veškerých nedostatků na školákovu povahu.

Kde jste dosud žila Vy?

Nevím, zda jste již při prvních známkách “jiného” chování konzultovala problémy s Koncilem kostnickým, jezuity či zbylými dogmatiky. Možná to byl naopak jeden z Nevychovatelů, kteří hlásají bezmeznou “demokracii” dětem. Ale děti jsou těmi postiženými při konfrontaci s realitou. Mylně jsem doufala, že kromě odborností, receptů, frauzábavy a porna lidé začnou věnovat pozornost i oblasti výchovy, poučení se. Vlastnímu dovzdělávání se. Ctihodný Jung se musí v hrobě protáčet. Poučka : “Existuje-li něco, co chcete změnit u svého dítěte, zamyslete se nejprve zda to není něco, co byste měli změnit u sebe” jakoby zmizela v propadlišti dějin. O paní Montessori, Konfuciovi a dalších ani nemluvě. Je mi záhadou, proč rodičovské metody a odborné přístupy lítají od zdi ke zdi v různých časových horizontech. Od “rodiče jsou nejvyšší autorita,” přes “objímejte je, ony to pochopí” až k “respektujte zcela osobnost.”

I rodiče se mýlí – jako každý.
Objímat mne někdo násilím, umlátím ho, a to bez jakéhokoli pochopení.
Na mrňavém NIC zpočátku není moc CO respektovat…

Nebyla jsem, jistě ani nejsem, “vzorná matka”.

Neobhajuji žádnou jedinou správnou metodu. Ona totiž neexistuje. Každý jsme jiný.

  • Hyperaktivní děti NEJSOU žádní chudáčci. Naopak. Mnohdy mají přirozenou inteligenci vyšší průměr, různá nadání. Nezapadají? A CO MÁ BÝT?
  • Kantoři jsou z masa a kostí. I oni dělají chyby.
  • Dys-cokoli není omluva pro flákání, lenost a jiné libůstky.

Je mi jedno kolika učitelům a jim příbuzným druhům se zježí chlupy. Autorita a respekt a úcta se vynutit nedá ani hozenými klíči, natož taháním za vlasy. Pamatuji víc než Vy. Vzpomínám na dobu, kdy přiznání se doma k obdrženému pohlavku automaticky znamenalo přídavek. Ale nějak si nevzpomínám, že by tyhle “události” byly na denním pořádku. Nepamatuji si, že by nás hysterickým řevem nazývali smečkou debilů, svoje frustrace si hojili trefováním se do nás pomůckami, některé z nás z ryze komerčních důvodů dokonce protěžovali.

Kvalita a profesionalita občasných “rádobyodporníků” v poradnách byla a je rovněž diskutovatelná. Mladá paní, konzultantka, majitelka celého jednoho dítěte (které, mimochodem, vychovávala i v oné době již zcela zastaralou autoritativní metodou) po naší návštěvě došla Poznání. Nic nevidoucí demokracie a všeobjímající shovívavost není tím pravým ořechovým. “Zlá” a “nechápající” matka nastoupila až ve chvíli, kdy milášci rozhodli prozkoumat do mrtě i samotnou paní Ovýchověvímvšechno. – Nikdy mi nedošlo, proč nás vícekrát nepozvala; ANO, udělala jsem to schválně. Přivedla jsem patřičně poučené všechny tři šelmičky najednou.

Děti nejsou hloupé.

Vyhledávat slabiny umí od narození. Školený docent se jim nevyrovná. Rychleji než kobra dokáží zaútočit. Přehnaná shovívavost, omlouvání všeho, čemu se bestijka dokáže vyhnout neb “za to nemůže!” je fatální omyl. Rozeberou Vás na součástky dřív než stihnete mrknout. Dokáží minimálně 3x víc než si myslí učitelé, 5x víc než si myslí v poradnách a 7x víc než by řekli rodiče.

Nemáte nezvladatelné dítě. NAOPAK. Zvládl úspěšně, rychle a bezchybně prokouknout a správně zanalyzovat Vaše omyly, slabosti i nedostatky – a bravurně se naučil je (zne)užívat.
Gratuluji, maminko.
MÁTE ZDRAVÉHO CHLAPEČKA!!

PS: stres se “nezpůsobuje” – je to souhrn reakcí. čeština, čeština…..

Píšu o tom, co znám, potkávám a vidím. Je mi dost, abych se nebála říkat i nemilé věci. Ne však tolik, aby mě přestaly fascinovat maličkosti.
Reklama
  • Anna Šochová

    🙂 Pokud můj hyperaktivní a dys.. synek byl v očích pedagogů jedno z nejhodnějších a nejvzornějších dítek ve třídě, mohu za to zajisté poděkovat pouze rodinám ostatních dítek, která hopkala během hodin po lavicích a řvala, což mému chlapci přišlo blbé… A hodná paní učitelka šla dělat jinam, nemajíc na tu smečku nervy. Je to hodně na dospělých. Jiná, velmi neurotická a posléze u psychiatra léčená úča, znenáviděla mé jiné dítě, že se na ni posměšně šklebí. Když jsem během měsíce dostala od příbuzných podobnou hlášku, došlo nám to – byl to neurotický tik, vyvolaný vnějším nepřátelstvím, který jsme doma prostě neznali. Stejně tak tomu nerozuměli další učitelé, s výkonem děcka spokojení. Objevuje se dodnes.