Právo na blbost

15

Čím dál častěji se některé skupiny občanů domáhají nějakého svého cíle skrze demonstrace. Poskakují po náměstí nebo ťapkají ulicemi, mávají transparenty a povykují připravená hesla.
Demonstrace se tak již staly takřka pravidelnou součástí společenského dění a pokud nejsou médii masivně prezentovány nebo při nich nestříkají vodní děla či se jich neúčastní známé figurky, běžný občan je ve zprávách ani nezaznamená. Někdy je to ke škodě občana, protože zanedbá mnohdy poslední možnost vyjádřit svůj nesouhlas s nějakou unikátní hovězinou a po čase už mu zbývá jen se divit, co to na nás zase ti nahoře vymysleli. Jindy je ovšem nějaká ta demonstrace pro běžného občana dobrá spíše jen k pobavení nebo údivu.
Takovou amatérskou taškařicí na odbojnou demokracii byla z mého pohledu demonstrace studentů University Jana Amose Komenského (UJAK) v Praze. To je mediálně poměrně profláknutá soukromá vysoká (sic!) škola, kde si pedagogové doplňovali svoji vzdělanostní nedostatečnost, aby pedagogy zůstali v souladu s novými požadavky zákona i v dalších školních ročnících.
Není tajemstvím, že tato škola byla pro jejího provozovatele spíše jen pohodlným strojem na peníze a že úroveň výuky a tedy ani výsledná dovzdělanost jejích absolventů zde nebyla prioritou, ba ani sekunditou. Koexistence nabídky snadného „studia“ na jedné straně a možnosti naplnění zákona bez nutnosti unavovat se reálným studiem na straně druhé, fungovala k oboustranné spokojenosti zainteresovaných do chvíle, kdy už i značně benevolentní akreditační komise musela připustit, že takto by si absolventi UJAKu mohli své diplomy za chvíli kupovat třeba na dobírku z e-shopu. Chudák zneužitý Jenda Ámos, jehož motto „škola hrou“ na univerzitě s jeho jménem inovovali na „hra na školu“. Akreditace byla hravé vysoké škole zrušena a studující vyděšení náhlou komplikací jejich kariéry se usnesli, že názor odborné komise změní dusáním podpatků do dlažby před budovou ministerstva školství. Heslo nad oním dusáním „máme právo dostudovat!“ mne fakt pobavilo.
Jejich právem byla volba mezi skutečným studiem na řádně akreditované a především pedagogicky saturované škole nebo na škole, která za patřičný obolus poskytuje vzdělání spíše fiktivní. Rozhodli se pro snadnější cestu, která se nyní ukázala jako slepá ulička. Mají právo žádat vrácení školného, ale rozhodně nemají právo požadovat z této školy platný diplom. Z mého pohledu by spíše měli ztratit i právo někoho učit, protože o jejich způsobu myšlení a zejména jejich přístupu ke vzdělání ta volba hodně vypovídá.

Click here for reuse options!
Copyright 2015 Magazin Abeceda
747
    Snesete-li názorovou otevřenost, až brutální upřímnost, v kombinaci s humorem, laskavým vztahem ke zvířeně i květeně, vášní pro cestování a odporem ke sportu, čtěte a diskutujte...
    Reklama
    • Anna Šochová

      Nebyla bych tak přísná. UJAK šikovně zaplnil díru na trhu. Kolem roku 2010 to vypadalo, že všichni, kdo dělali VOŠ, si budou moci diplomem akorát tak něco vytřít. Uvedu Vás do souvislostí: Ze zákona se všichni, kdo chtěli dělat sociální práci, museli do roku 2013 domoci glejtu z VOŠ nebo Bc od VŠ. vědělo se to od roku 2006 a já osobně jsem do toho šla (přijímačky právě v r.2006) proto, že jsem chtěla v oboru zase být a jedno dítě flákalo učení k matuře. Bouchla jsem do stolu a zjistila, že se dá ještě přihlásit na vOŠku. Byla jsem tehdy navíc na “černé listině”, ale věřila, že když budu mít ruce v klíně, tak se jim povede nade mnou zavřít vodu. No, mimo jiné jsem měla na konci roku mít šanci na práci na okrese. Práci jsem dostala nakonec právě proto, že jsem už studovala – a všichni v oblasti studovat odmítali. věřili, že to nějak přežijou, vykejvají, že tak zle nebude. Se mnou studovala půlka třídy “holek”, co svou práci znaly, měly rády a také by byly jinak nezaměstnatelné. Už na konci třetího roku se mezi námi dostaly zvěsti z provozů, že se nad DiS ohrnuje nos a hlavně mladí a zelení bakkalářové se domáhají vedoucích míst z titulu právě svých diplomů. Takže nám bylo skoro padesát, děti na školách a šance na to, že budeme opovrhované, pod mlaďochy nebo bez šance na své místo – někteří ředitelé nad DiS ohrnovali nos a najednou vyslovovali požadavky na VŠ. Řešily jsme dost zásadní věci – dát padesát klacků UJAKu, který umožnil roční studium nebo zkusit hodně obsazený VŠ obor nebo se spolehnout na štěstí? UJAK dokonce slíbil, že nebude od zkoušek účelově vyhazovat a našim absolventkám (Jahodovka ještě platila za nejlepší VOŠ v zemi a dřeli nás fakt znamenitě), pokud se budou snažit, bude stačit jen těch padesát tisíc… V tom roce se už probudil skoro každý, protože se blížil rok 2013, kdy měli mít lidi ve sféře vzdělání ukončené. Holky na odborech už studovaly i za 80 klacků ročně, v podstatě živené rodiči.

      Takže to byl docela dobrý kšeft, pomoci k diplomu těm, kdo se najednou probudili. Týká se mnoha škol. Osobně jsem volila další studium a nelituju. Chtěla jsem už tehdy mít diplom, jehož váha nebude zpochybněná. Musela jsem už studovat bez úlev, ovšem ty jsem minimalizovala už předtím, takže jsem neměla celých sedm let dovolenou, jela v dost drsném tempu – proto si dnes říkám, že kdybych si i půjčila, stálo by mi to za uchované zdraví. Kdyby jsou chyby, dala jsem se svou vlastní cestou a je možné, že bych pro ten pátý rok studia a škudlení při splácení (ještě jsem taky měla poslední dítko na škole) dopadla stejně. Naopak jsem získala další rozhled a dovoluju si tvrdit, že té sedmiletky naprosto nelituju, každá škola je jinak zaměřená a potřebovala jsem obě.

      UJAK má hodně poctivých studentů a pokud si vydělala na některých, co si to moc nezasloužili, to neřeším, důkazy nemám. Spíš podezírám různé další školy, že UJAK byl jen nejprofláklejší (práva v Plzni padla, tak se pozornost soustředila sem). Studenti by měli mít možnost přejít a ukončit vzdělání. Už jsem pro tu prostou spravedlnost, že mnozí studují na náklady rodin, které jsou tuplem nevinné a vycucané. Ostatně, i moje spolužačky se rozhodly utratit tisíce, když bylo řečeno, že našim výborným studentkám udělají spešl program – aby je vůbec měli, co nového učit. A prý se tak i stalo… Což je další slovo do pranice o tom, jak nesmyslné je zlehčování titulu DiS.

      • 747

        Přežití plzeňské právní je pro mne zcela nepochopitelné (ale v Plzni je asi fakt možné kdeco) a právě proto si myslím, že situace na UJAKu musela být ještě horší, když se jindy neskutečně benevolentní komise rozhoupala k odebrání akreditace.
        Jak kdo svá studia -vzhledem ke svému času a financím apod. -realizoval by nemělo být pro podstatu problému relevantní. Platí, že na svou práci měli předepsané nějaké vzdělání, to měly zajišťovat určité ústavy. Vědělo-li se všeobecně, že na jednom z oněch ústavů jde spíše o to, zaplatit, než se něco naučit, nemám problém to vyhodnotit tak, že při trvání onoho systému, bychom se záhy dočkali nákupu lejstra bez jakékoliv studijní aktivity.

        • Anna Šochová

          Tady se spíš stalo to, že osobní hodnocení zákonem stanoveného vzdělání některými šéfy bylo povýšeno (znám šéfku ÚP, které DiS nesmí do baráku) nad možnosti lidí a pokud někdo chtěl zůstat v práci a VOŠ absolvoval třeba v roce 2012 nebo 2011(taky byl nedostatek volných míst), nic jiného, než ten rok zaplatit, mu nezbývalo. V roce 2013 totiž začala nulová tolerance. Odešla spousta schopných lidí a někdy je to dost běs. Prostě je za tím, alespoň v mém oboru, spousta špíny. Navíc vzhledem k rivalitě a korytům pro VŠ nebylo možné několik let (a možná ještě teď to nejde) toho bakaláře dotáhnout na špičkové VOŠ. Např. moje škola jednala s patronátem jedné univerzity, ale zasáhla politika a vedení školy se změnilo…

    • Hodil jsem “plusko” ke komentáři Anny Š. ale neznamená to, že souhlasím zcela. Nicméně je to zajímavý pohled z druhé strany. Ale nesouhlasím s názorem ve článku, který říká “Mají právo žádat vrácení školného, ale rozhodně nemají právo požadovat z této školy platný diplom.” Autor se plete, mají právo diplom požadovat. A mají ho i dostat. Připravuji článek, kde se toho tématu dotknu, tak jen okrajově – u nás se často dívá na diplom. Máš ho, si “geroj.” Ok, mám ho taky ale na zvonek si titul nepíšu a tam kde mi nabízeli práci je dokonce ani nezajímal. Zajímalo je co a hlavně jak umím. V tuzemsku stále poněkud zvláštní. Nejvíc se ale těším, až místní personalisté nebudou na diplom koukat ve smyslu – máš ho, bod plus, ale tak jako třeba v USA, kde personalista některé životopisy ani nečte. Koukne na diplom ze školy známé tím, že tam jde za peníze vše a automaticky složku s uchazečem skartuje. Netřeba číst dál.

      • Anna Šochová

        Osobně už dlouho nesouhlasím s devalvací našeho vzdělání. Když jsem studovala střední, byla to odborná škola s tím, že třeba v Rusku bych už mohla dělat i “felčarku”. Ne, že byly všechny školy tak svědomité, snad i tady jsem ventilovala, jak jsem žasla, jak nevědoucí jsou pražské žákyňky před lékárnou. Netušily ani, na co je Oxyphyllin. Dneska musí mít další roky – bakaláře. Němci si ale naše dnešní maturantky zacvičí a jsou sestry na stejné úrovni jako dřív. Také elektroprůmka, to bylo něco! Stavební to samé, ekonomka taky. Maturita v mém mládí ještě měla zvuk – prastrýček Šoch byl na mém maturáku velice pyšný, že má první maturantku v rodě (prateta už měla) – a to byli jeho sourozenci dost plodní.
        Díky setkáním s lidmi od pera a klávesnice znám protesty proti tomu, jak i na jedné pajdě flákají studenti pravopis. Hon za papírem ve své oblasti přesto považuji za užitečný, protože i na kolegyních vidím, jak “povyrostly”, jak je poznané souvislosti a vědění obohatily. Instinkt a prostý, základní zájem holt nestačí. Nelíbí se mi ani, že VŠ může být tak nenáročná, že se dají studovat dvě naprosto odlišné najednou. Dokonce i práva a politologie! Klábosila jsem se studentíkem při čekání na zkoušku a třetina studentů práv jeho ročníku zvládá oba obory levou zadní, říkal. Sice se vyčůraně zkusili procpat k Tomešovi na náš test, ale obtížnost byla stejná pro všechny – a některé kolegyně byly rychlejší, než právníci deňáci 😉
        Je to můj osobní pohled, většinou píšu právě o tom, co znám, včetně toho, že nic není jednoznačné. Jistě, neprocházím žádné protokoly a důvěrné materiály, ale i UJAK je prostě jednou z více – třeba soukromé obchodní VŠ, tam je to taky hezký – třeba skládání zkoušek v češtině, kdy Rus neuměl žbleptnout, ale projít musel, neb platil. Konkrétně předmět práva… Práskla mi vyučující.

        • Jola

          Víte, milá Witch – mě by, ale opravdu, zajímalo, kam se potom ty, které “povyrostly” (v dobrém) dostanou. Protože – a Vy víte, že nejenom z okolí – je skutečnost taková, že právě ony/i odcházejí – jsou odejiti – jako první.

          Že (nejen) pravopis se fláká – dá se snadno dohledat v přístupných bakalářských pracech. Jeden by kolikrát nad tématem i zpracováním brečel 😉

          Co se UJAKu týče – předně k takové situaci nemělo dojít. Za další – je i dnes mnoho škol, které těží z hloupostí nařízených a “zaplňují” prostor. Problém je, že i na ně se lidé hlásí, o problémech dopředu vědí – a přesto se spoléhají, že “Dostudují”. Což je nezodpovědnost prvního stupně.

          • Jola

            Nehledě k tomu, že potkat “rychlokvašku” právě v oboru spec. pedagogiky – může být fatální. – Hodnotím jako rodič, kterého se týká. (Teda – upřímně – bohatě stačí “exempláře” absolvující celé studium )

            • Anna Šochová

              Ona i rychlokvaška sociální stojí za to. Marná sláva, náš obor by měl být napojen taky na životní zkušenosti. Mimo jiné i kvůli vyhoření – práce je dost náročná a leckdo z oboru zdrhá. Mám v rodině dívčinu, co šla spasit Cejl. Ona ani na broučky nešlapala, žížalky opatrovala a mandelinky nosila dvacet metrů ze zahrady. Ta tedy jela tempem, radši mi ani neřekli, jak rychle…

            • 747

              Copak? Náraz na realitu? Nechtěli se snad bobánci alternativní inklůzovat? :-))))

            • Anna Šochová

              Náraz je jemňoulinký výraz. Spasitelství se však nevyhýbá žádné věkové kategorii, co nemá osobní zkušenost. Zároveň jde někdy o “malé” osobní tragédie, člověka často neposunou, ale srazí. proto není a nebude dostatek vystudovaných sociálek v praxi. Musejí mít podporu a ne, že se nechají spálit jen tak, pro srandu vedení.

            • Jola

              jj. Když Vám “študované” šestadvacetileté cosi radí, páč mělo celé dvě! brigády – aby Vám pak úkosem sdělila, že “tady nejste ve státě, tady je sociálka” – těžko se člověk násilí ubrání 😉 písnu maila ..

            • Anna Šochová

              Věřím, sama jsem tvrdě narazila a prostě se jedním směrem už nemůžu dát. Byť by mi to hodně vytrhlo trny z paty a zbavila se těžkého břemene.

      • 747

        Pokud připustíme, že by ten diplom z UJAku tedy měli dostat namísto vrácení školného, budiž, ale pak by se neměli divit, když jim právě papír z tého neakreditované školy bude dobrý leda k zarámování a umístění mezi diplomy ze sportovních olympiád na pionýrských táborech.

        • O tom píšu ve svém komentáři. A to že se to u nás neděje je jedna ze zásadních systémových chyb, protože právě onen tržní přístup je schopen nekvalitu vytěsnit. Všichni křičí, že mají školu a mají tedy právo vykonávat nějaké povolání. Zapomínají, že je s tím spojeno i právo říci, že s tou a tou školou můžeš ve škole té a té dělat maximálně pomocného školníka.

          • 747

            Potíž je v tom, že zatím platí jen první část Vašeho komentáře. Bohužel. Státní sektor nám bohulibě bobtná a je schopen absorbovat i polodementy, zatímco místo pomocného školníka zbývá spíše pro ty opravdové inženýry.
            Málem mi vypadly oči i zuby, když cca před rokem -dvěma, byl v tv nějaký pitomeček z jakési pochybné humantiní vš a blábolil o tom, že “stát by měl ze zákona těmto absolventům zajistit pracovní pozice” Panebože! Takto ta masa rádobyvzdělanců skutečně uvažuje a socanští dobroserové jim popřávají sluchu a média vysílací prostor.