Sezóna začala

10

Začíná to jako v hororu. Ráno otevřu dveře a proti mně se tyčí jedinec temnější než mé svědomí. Vypíná se většinou do výše zhruba osmi čísel, protože musí nějak stát na zbylém kusu tělíčka – ocásku.  Jednou za ním byla i trojice pobočníků, hezky srovnaných. Většinou zakleju, někdy prohodím na pozdrav cosi ve smyslu: No, když si to žádáš… Slimejšení tou výzvou k boji začíná. Naostro.

Většinou vyrážím na  ranní “boje o zrno” až kolem června. Důvod je jednoduchý, Dřív se u nás nevyplácí něco sázet. Na skalnatém a jílovitém podloží stojí voda a čvachtá pod nohama ještě dlouho poté, co jinde na zahrádkách raší zelenina. I potůčky se objevují a mizí v krtincích. Málokdo mi to věří, neboť zahrada leží ve svahu.

Letos je všechno malinko jinak. Zatím nás ještě žádná španělácká potvora otevřeně nevyzvala k soubojům a pokusu o genocidu. Letos jsem převzala iniciativu já. Důvodů je několik. Podařilo se mi navýšit zeminu v nejpromáčenějších záhonech a drze jsem zasela mrkev. Dobře si pamatuji, jak se mi vloni na první mrkvové fousky vrhli. Také jsem už zasela hrách – předloni jsem se divila, co je to na hlíně za šupinky. Tehdy mi vyžrali všechnu sadbu a těmi šupinkami byly opovrhnuté kousky hrachových slupek. Vloni jsem už myslela, že jsem je vypudila ze záhonu od tykví. Přece jen mi dozrály dvě veliké – a jak jsem to celé neviděla a nějaké dva tři dny  u záhonu nebyla, vyžrali všechno zevnitř. Podobně i u posledních pěti obřích kedluben. Tam i jeden španělák o prvním mrazíku chcípnul na kraji dírky.

Musím  na slimáky chodit právě proto, že moc ráda pěstuju i takové dobroty, jakými je salát, dýně a tykve. Spolu s okurkami jsou tyto rostliny a keříky lahůdkami, jejichž vůně přivábí španěláky zblízka i zdaleka. Bohužel si za tu invazi můžu i trochu sama. Poněkud jsem totiž jejich výskyt podcenila. Ještě tak před patnácti lety jsem si dělala legraci, že se na nás žene ze vsi pod kopcem invaze, dokonce jsem na téma slimáků napsala jeden horor. To se španěláci objevovali jen tu a tam a kdesi v civilizaci.

Už mi moc do smíchu není, doplazili se až k nám. Nemyslete, že jim to trvalo moc dlouho – prostě zůstávali na lepším. K nám se museli přeplazit velkým polem, vlastně loukou, na níž nebyly takové pochoutky jako kolem domků dole.

Válka a nemilosrdná likvidace trvá už čtvrtý rok. Také jsem z těch, co jim bylo hnusné tyhle slimejše brát do ruky. Naštěstí existují rukavice. Také se pomalu učím, co s nimi. Byla jsem bezradná, ale rozhodně jsem zamítla jakékoliv přenášení žravců o “bezpečný” kousek dál za plot. Z toho jsem vyrostla už po dávném proškolování jedním milovníkem přirozena a přírodních tvorečků, co se nezabíjejí, pouze poodnesou. Tehdy šlo o mandelinky a mouchy. Nepoodnáším. Sbírám, likviduju.

Jistě si vybavíte doporučené posolení. Ne, nepotřebuju pozorovat, jak se mi někde kroutí a bídně hynou ve slizu, nepotřebuji si zasolovat ani kousíček těžce vyrvané dobré půdy. Stačí ten hnus, co se k nám splachuje za silnice. Už jsem viděla i odolného slimejše, viditelně prolezlého od sousedů, s vyhlodanou a zajizvenou dírou v těle. To byl slušný macek, co přežil jakousi žíravinovou likvidaci. Asi málo prosolený. Soudím, že ho kvalitní výživa od sousedů zachránila, těm roste, nač kouknou. Navíc ty tvorečky nosili pár metrů na pole ze druhé strany, protože se toho nadělení štítili. Taky nesolí, ale našli nějaký přípravek, co potvorám zabrání lézt na zeleninu a jahody. Vyzkoušela jsem. Je  na principu škrobu – a soli, ale darovanému koňovi na zuby nekoukej. Zasadila jsem okurky do starého děravého hrnce, Stál na betonu. Otvor jsem obkroužila přípravkem, hrany také – a ráno byly lístky pryč.   Ty namodralé kruhy a kroužky taky, chcíplotiny žádné, nepršelo. Sůl sice funguje, ale nechci ji už na hlíně ani vidět v jakékoliv formě.

Co dál? Pár lidí říkalo, že se dají topit. Jak už to bývá, tenhle návod se ukázal být neúplným, protože slimáci zdvořile poděkují za koupel a lezou po stěně nádoby ven. Nicméně se díky vodě dají udržet na místě. To si jdete s kbelíčkem, sbíráte, přihazujete, občas držadlem pootočíte a slimejší hlavinky zase jen koukají pod hladinou, kde by to míň klouzalo. Silní slimejši přelézají přes malé, ti se opravdu časem utopí. A co s tím dál, sakra? Inu, překážka by pomohla. Lezou nahoru? Zavíkovat, vysílí se a odpadnou.

To bylo výborné! Časem jsem totiž zjistila, že když kbelík s víkem nechám stát, nejen, že všichni zajdou, ale voda s jejich “mrtvolným jedem” ihned zabíjí všechny další přisypané. A jak vyleju smradlavý obsah po několika dnech na kompost, moc po něm další soukmenovci nelezou. Jen psi by se rádi parfémovali, na to pozor!

Jenže pokud nezaprší, máme tu po louži puch příšerný a dost dlouho. Hm. Co dělat, aby denně přisypávaná kila slimáků nezabrala a nezasmradila všechny kbelíky s víkem, co mám? Navíc po celou sezónu používaný kbelík taky odejde, plast nic moc nevydrží. Říkala jsem si, když jsem něco pálila na kupičce, že by byl třeba rychlejší ohýnek. Přiznávám dnes rovnou, že je to k ničemu. Masa slimejšů nad ohněm zvítězí a někteří hynou pomalu. V tom je velké nebezpečí – z kusu jakžtakž zdravého, třeba jen přeseknutého/rozšlápnutého nebo opáleného těla se vydají do světa vajíčka. A máte zaděláno na další generaci. Navíc je opravdu nepotřebuji trápit. Neskáču štěstím a nesleduju pomstychtivě projevy jejich bolesti a zániku.

Víte, co se děje s ohništěm dál? Ani popel dalším hajzlíkům nevadí, mnozí popálení se snaží odplazit i jen s kusem těla. Dokonce jsem druhý den po ohníčku zjistila, že kousky nespáleného masíčka velmi zachutnaly dalším z rodiny. Seběhli se a dobíjeli přeživší. Nu, aspoň jsem nemusela moc pobíhat okolo, mlsali i v době, kdy už bylo slunce hodně vysoko. Dalších pár sebraných deka…

Bývalo mi líto piva na pasti, když se nemůžu spolehnout ani na sbírání pod nabídnutými prkny. U nás bylo slimáků tolik, že až fotky na netu pár lidem ukázaly, že nekecám. Už jsem tedy pokročila a zvu španěláky na hody. Beru totiž misky s pivem (po 3 dnech vyměnit) jako indikátor výskytu. Věřte nebo ne, ale vloni se mi mezi prvními utopily v pivu opravdové klády, jaké jsem předtím nikdy živé neviděla. Patnáct čísel minimálně! Letos jsou malincí, moc jich na pivo neleze, ale on Staročech asi není žádná extra značka, Braník byl vhodnější, ten jim chutnal i po týdnu a dokonce ředěný deštěm. Mechanismus je jednoduchý: vůně naláká, alkohol omámí, tekutina utopí. Nejnovější poznatek: Březňák vyláká a utopí i po dešti!

Letos mám novinku, kterou právě piluji. Vroucí voda ve kbelíku. Ihned zabíjí, i když zhruba po čtvrt hodině sbírání se mátožně pár jedinců snaží po stěně vylézt. Takže nutno dolít další vroucí dávku. Že jsou zabití, poznáte podle toho, že jsou rozvinutí a bezvládní, bříškem nahoru. A že se jim horká voda hrubě nelíbí, dokládá slizovitý povlak, který dostanete z kbelíku opět jen horkou vodou a radši i nějakou štětkou. Sliz, který je dost dobré lepidlo, vylučují vždycky v ohrožení. Proto se vám nepodaří zvládnout sběr se strkáním do nějaké lahve – stočí se a slizem ucpou hrdlo, tak třetí nebo čtvrtý určitě.

Protože obíhám pozemek opakovaně (souvisí s jejich úprky, umí varovat ostatní), musela bych pořád dolévat vodu nebo čarovat a věřit, že všechno pochcípalo. Jistím to starým dobrým rozkládacím kbelíkem s víčkem. Rozloží se na bahýnko a pokud byl některý vychládající vodě odolný, přelití do humáče ho dorazí.

Nastává čas pro důkazy mých tvrzení. Letos, jak výše řečeno, jsem sázela brzy – a podcenila  plazivé tvorečky. Včera jsem v řádcích, kde ještě ve středu vykukovaly fousky mrkve, vysbírala kolem padesáti pidižvejků. Jasně, jsou malí, nemají tak ostré zoubky na tlustší zeleň, daleko nedolezou, žerou, co můžou. Jejich starší kamarádi se pustili do česneku. Když prý vylezli na jinak holou zeminu, co mohli dělat? Zatím ale dobrý – mrkev zasadím znovu. Důležitější je, že jsem zřejmě vloni při “žni” téměř dvou kil na lov vysbírala největší dospělce a letos ještě žádný neukázal tělíčko delší, než deset cm. Zapůsobil i máj, lásky čas, díky brzkému boji sbírám včas zamilované párky i brzké rodiče s pěnou na ocásku. Taky bývali až od června.

Při rytí se na mne nevyvalilo ani jedno hnízdo světlých kuliček-vajíček. Na krajích pozemku jsem našla dva doopravdické a spokojené hlemýždě zahradní (španěláci je prý vytlačují, ovšem já jsem toho názoru, že prostě sežerou). K rybízu se vrátili mí oblíbení šnečci s pruhovanou ulitou.

Zajímaví by jistě byli běžci, masožravé kachny. Nemám ale kapacitu na to, jak jim zajistit bydlení a přežití, Nemáme ani oploceno. Zato naši pejsci jsou skvělí lovci. Když nic jiného, vyhrabou si, uloví a fádní granulky doplní schroustanými hraboši (my pejskům pusinky nedáváme ani náhodou). Zajímají je i různí ptáčci, takže kachnám bude lépe v jiné péči.

Slimejši jsou velmi záludní i v tom, jak nenápadně se mohou dostat, kam potřebují. Právě jsem absolvovala rozhovor se špičkovou a zdatnou zahradnicí, která se při představě obětování trochy piva skoro otřásla nad takovým plýtváním. Letos přece našla na dlaždičkách pěšinky jenom dva mrňousty. Ano, bylo už tak po osmé ráno, ale u nich takové potvory zkrátka nejsou. U sousedů ano, ale od nich (drátěným) plotem neprolézají… Ne, nevyla jsem, nediskutovala. Bohužel musí každý sám nejdřív zaplakat nad ožraným záhonem, pokud je mu odporné se nějak dotknout i přes rukavici a podobně.

Vlastně je možná i tohle marný pokus o výzvu typu Lidé bděte! Většinou jsme spokojeni s takzvaným bezpečím uprostřed svého oploceného prostoru. Co ještě dodat? Brzy vysadím tykve, dýně, rajčata a další dobroty. Potom se ukáže, co všechno odolalo říznému pivu!

    Ašská spisovatelka, která oblast proslavila již na přelomu staletí horory z pohraničí. Vlastní několik literárních cen žánru, publikuje samostatně i ve sbornících. Na svých stránkách (Koště A.Š.) se věnuje také mnoha otázkám všedního dne. Profesně se věnuje sociální práci.
    Reklama
    • Bavor V.

      Slimejš je hrozná potvora, ale zatím se nám daří je držet v přijatelném počtu. Nechci dělat reklamu, ale modré granulky Vanish dělají přece jen své. Jen se musí rozsypávat ještě dříve, než se objeví první lístečky. Pak je ten boj mnohem těžší. Nevyhráváme, ale zatím plichtíme.

      • Anna Šochová

        Hodně štěstí! Teď pojedu do civilizace, možná budu mít čas Vanish omrknout. I Perlit jim vadí. Vanish byl zatím bez pardonu vždy vyprodán, tak uvidím. A co se týče piva, Březňák zatím vítězí! Oni si i jen cucnou a už chcípají, ani se neutopí…

        • Sendyman

          Modrý granulky Vanishe fungujou. Vanish – skvrn, špíny, slimáků a případně tchýně se zbavíš. Ani déšť nevadí, pokud by to nespláchnul někam vysloveně do pryč, odolává to. Potvory to přelezou a nějak se vysliněj, nebo co. V podstatě uschnou. Ale to obsypávání záhonků mi přišlo zbytečně pracný a přiznám, že i zbytečně drahý. A taky sbírat se musej, vždycky stačej kousek popolézt.
          Kdosi mi poradil to pivo. Myslím, že v mým případě to byl Braník. Měli ho v akci, tak jsem koupil rovnou celou basu, vydržela mi skoro celý prázdniny, i když jsem se dělil s potvorama. To je recept k nezaplacení. Potvory chlastaj jak vzteklý a zas tak moc nespotřebujou.
          Ale chybička se vloudila: chce to co 2-3 dny vylejt někam za plot a vyměnit. To se dá praktikovat, pokud člověk bydlí nafurt. Pokud jen chalupaří a dá to za tejden, je to dost humus. Jednou jsem z pohledu na tu slizkou břečku hned v pátek odpoledne potupně vrhnul! 😀

          • Anna Šochová

            Protože nejsem pivař požitkář, taky to párkrát jen doleju a vyliju až po delším čase.

            • Sendyman

              Milá Witch, to není o (it´s not about, jak je ta čeština bezbřeze tvárná! Je to dobře, nebo blbě?) “pivaři požitkáři”. To s pivem nemá nic společnýho! 😀
              To je o tom, že po tejdnu je to hnusná, slizká, beztvará a odporně páchnoucí břečka, dost možná i “hmota”, ale není o co stát.
              To je o žaludku!
              :-DDD
              A to mi dost lidí říká, že mám kachní žaludek. Nevadí mi třeba cokoliv (ale doslova cokoliv, od kachničky – no, ale pivínko je lepší, to dá rozum – po utopence) zapít mlíkem. Mlíko miluju a můžu na všechno.
              Ale tohle jsem fakt nedal! 😀

    • Ten první odstavec… Vy fakt těmi horory žijete. A je to dobře.

      • Anna Šochová

        Mně se přihazuje leccos, co by jiný nevěřil. Ani to nemusím přikrašlovat – ale možná je to i tím, že život je zkrátka dobrodružství, i když mrznu na zastávce autobusu 😉
        A to kdybych Vám vypúrávěla, jak ty mrchy umějí pelášit! když už sbírám pár dní a přece jen pár kousků stihne vypísknout (tedy tak, že to i já slyším), tak se i tí, co už zalezli do země a vypadají jako oříšky, vyhrabou a zdrhají směrem od mých kroků. Bohužel pro ně, předešlých. Zákeřně se vracím jinudy – a té radosti, jak jsem mršky nachytala! 😀

        • Bože ne! Pištící, rychle se pohybující slimáci ve stopách kroků zahrádkářových…
          Vy to ještě předěláte v horor, já si to tu přečtu někdy večer a do rána neusnu v představě šikujících se slimejších hord, resistentních na Vanish a opilých Březňákem.
          To je příšerná představa.

          • Anna Šochová

            Jakožto městský člověk jste se mi stal skvělým terčem pro aktualitku: V přízemním pokoji máme testovací myší díru, zasypanou otrávenými vločkami. než se něco dostane do pokoje, nakrmí se a roznese přátelům a my víme, že se myšky stahují. A krmíme. Vloni v říjnu se tamtudy vyvalil jeden extra macek slimejší, jed je holt na jinou krevní skupinu. No a včera jsem našla díru ve vločkách a slimejší stříbrnou stopu. Udělal po vločkách okruh a vrátil se do podzemí… Takže výzva se opět konala, provokatér drzej!!! Pod podlahu na něj nemůžu… A byl to vedlejší pokoj vedle toho z “Pod podlahou”.

    • Sendyman

      Čistě OT, ale když je to o těch potforách a mám chvilku času… 🙂
      Pracuju (taky) v OC (obchodní centrum, po česku šoping párk) Šestka – je to na Praze 6, tak proto. Podle mýho se nesešly (aspoň) dvě ideje. Postavit OC a lepší dopravní spojení na Rúzyň. OC postavili, ale tu rychlotramvaj, nebo co, ne. Nedávno zařížli i metro A jsou i města, co maj na letiště i vlak. A to zdaleka není tak mezinárodní, jako to pražský). Tak si tam to OC nedaleko letiště stojí v podstatě v polích a je klid. Teda, já mám klid. Ty, co tam chtěj dělat byznys, těm to asi moc nevyhovuje.
      Ale snažej se. Co chvíli je tam nějaká výstavka, každej víkend divadýlko a dílničky pro děti. To je milý.
      I když…. Ale to by byla jiná storka.
      Teď tam jsou vystavený potfory. Klíšťák (nebo klíšťačka?), veš, roztoč, housenka smrtihlava (ta je moc hezká, taková barevná) a tak. Ale ne jen tak ledajaký. Každá z nich má okolo dvou a víc metrů. Mikrokosmos převedenej do makra.
      A je tam taky taková potvůrka, vo který jsem neměl ani tušení. Želvuška. Budiž jí k dobru, že, zdá se, lidem neškodí (jako třeba klíště nebo roztoč, neřkuli veš), jen si tak žije. Ale jak si žije!
      Umí se zbavit (když je potřeba) asi až 95% vody v těle, takže vypadá jak prázdnej ruksak, pohozenej v koutě (pod mikroskopem, jinak ji nevidět).
      A přežívá. Můžete ji povařit, vystavit i absolutní nule, přežívá. A klidně ji můžete vystřelit i na Měsíc a nechat ji tam třeba dva roky, ve vzduchoprázdnu. Přežije.
      Prostě borec! 🙂