Svého osla ctít a milovat budeš…

38

Evropská civilizace opět významně pokročila ke svému zániku. Tradičně pobožní Irčáci, národ schopný se po léta vzájemně vraždit jen z důvodu příslušnosti souseda k jiné náboženské sektě, se náhle ke svým bohům otočili zády a referendem si schválili sňatky homosexuálních párů. Ať si božstva všech církví trhnou! Nemám nic proti homosexuálům, spíše je mi jich vždy určitým způsobem líto. Jejich postižení je vrozené a neléčitelné stejně jako třeba Downův syndrom, hemofilie nebo albinismus či řada dalších genetických nehod. Své onemocnění si nevybrali ani nezpůsobili, takže stejně jako tisíce jiných nějak hendikepovaných bytostí za ně nesmějí být trestáni. Ovšem na druhé straně nevidím nejmenší důvod tyto občany z titulu jejich jinakosti privilegovat.

Manželství chápu jako staletími ověřený institut, jehož primárním účelem vždy byla povinnost hmotného zajištění potomstva manželi zplozeného. Podstatou manželského svazku je úředně certifikovaná společenská jednotka zajišťující reprodukci a péči o mláďata, tedy přežití kmene, kterýžto úkol byl pragmaticky kompenzován rozličnými společenskými a ekonomickými výhodami. Osoby žijící v manželství jednak požívaly úcty společenské a ve druhé řadě byla společností různě odměňována jejich péče o potomstvo. Ať už daňovými výhodami nebo přímými dotacemi.

Jakoby neštěstím nebylo už to, že se v posledních desetiletích snad všechny evropské státy snaží tuto základní jednotku společnosti ekonomicky spíše trestat a výhody vyhrazené dříve pouze lidem spojeným v manželství legislativně přesouvají na jedince vegetující mimo tuto instituci, nově nyní sílí snaha nezastupitelnou reprodukční jednotku – svazek muže a ženy – postavit na roveň svazku dvou geneticky degenerovaných osob.

Mohu vcelku bez problémů souhlasit s institutem registrovaného partnerství osob stejného pohlaví, jde-li o potřebu jejich práva na informace o zdravotním stavu partnera a nebo dědění prokazatelně společně nabytého majetku. Ale vskutku nedokážu přijmout situaci, kdy si takové páry nárokují adopce dětí. A to ani dětí partnera. Každé dítě totiž má nějakou matku a nějakého otce, své biologické zploditele. A je proti přírodě i zdravému rozumu mu zákonem do rodného listu úřední cestou fakticky přidělit třetí osobu.

Manželství homosexuálních osob se všemi právními aspekty – tedy adopcemi, děděním podle obvyklých rodinných linií a nyní už dokonce i jejich požadavkem na vdovské a vdovecké důchody pokládám za projev kulturního úpadku, nikoliv za civilizační pokrok. Za pár let bychom se totiž v takto extrémně pokrokovém duhovém světě mohli snadno nadít zákonů, které budou legalizovat soužití pedofila s dítětem či nekrofila s mrtvým tělem a zoofilové budou na radnicích slibovat úctu a lásku slepici, ovci nebo oslovi.

747
    Snesete-li názorovou otevřenost, až brutální upřímnost, v kombinaci s humorem, laskavým vztahem ke zvířeně i květeně, vášní pro cestování a odporem ke sportu, čtěte a diskutujte...
    Reklama
    • Víte, ono by úplně stačilo, kdyby každý rodič mohl určit osobu, která by se o jeho dítě postarala v případě nouze (úmrtí, dlouhodobá nemoc atp.), a kdyby úřady měly povinnost toto přání stoprocentně respektovat.

      • 747

        Ano, ale za to nám asi nikdo do ulic skotačit nepůjde. To není dost cool, protože je to jen normálně rozumné.

        • Sendyman, jinak Pavel Machata.

          Hele, Éro, vono i řádný manželství se posere, vím, vo čom mluvím. I když jsem byl do toho konfliktu byl spíš vrženej, než abych byl strůjce. Ale to je jedno. A vodsere to dítě. Tak si tak někdy říkám, jestli by nebylo v některejch případech lepší, kdyby vyrůstalo v homosexuální rodině, kde vládne klid a pohoda (a tak to nemusí bejt pravidlo, i homouši se můžou škorpit!).
          Prostě, není to jednoznačný…
          Ale jinak, Evropa umírá. Právě na to všechno…
          Křesťanský návyky jsme ztratili (a nemusí bejt každej katolík, stačilo by aspoň trochu ctít Desatero), převálcujou nás jiný….

          • 747

            Hele, Sendy, nemluvím o tom, že manželství je vždy harmonickéo. Ten článěk je o úplně jiné věci: fakticky o tom, že dítě, které by stát přidělil homopáru je sociálně a psychicky diskriminované, protože se
            nenaučí jak se chovat ve vztahu s pohlavím, které v jeho pseudorodině chybí a taky bude mezi svými vrstevníky vždy za exota, co má dva tatínky nebo dvě matinky – je to nenormální stav a to děcko tím navždy poškodíte.

            • Sendyman, jinak Pavel Machata.

              Hele, Éro, mluvíme voba vo stejný věci, ale každej tak trochu z jiný stránky! 😀
              Posraný manželství mám za sebou a katolík ani homo nejsem, to mi nehrozí.
              Tak je lepší, když je “táta a máma”, to je bez diskuse.
              Ale je otázka: je lepší táta a máma, co se perou a to dítě poškozujou psychicky taky, nebo táta/táta, máma/máma žijící v pohodě? Normální to není, ale není to v některejch případech lepší? Tím si právě nejsem jistej…
              Řekl bych, že je lepší nenormální harmonická “rodina” (je to blbej výraz v tomhle případě, vím), než normální neharmonická, nedejbože ústav…

            • 747

              hele, Sendy, ne až tak docela…. Já mám na mysli situaci, kdy si osoby / osoba, nemající s dítětem žádný společný gen chce nárokovat statut jeho rodiče.
              Že jsou hetero rodiny někdy disfunkční je fakt, ale i to je realita, ze které může děcko čerpat životní zkušenost. A na druhé straně ani homorodinka není zárukou neutuchajícího štěstí a lásky, ale děcku bude navíc (krom jiného) chybět vzorec chování absentujícího pohlaví. Nic není zaručeně a navždy dokonalé, ale homosexuální páry jsou jakožto “rodina” nesmysl, jsou nedokonalé už svým pojetím soužití.

            • Sendyman, jinak Pavel Machata.

              Hele, Éro, ale já s Vámi nejsem ve při. Myslím, že oba to chápeme stejně, jenom se o tom jinak vyjadřujeme a ve výsledku by tu drobnej názorovej rozdíl byl. 🙂
              Mluvíte o “společným genu”. Ale ten nemaj ani adoptivní rodiče a zaplaťpámbu za ně (myslím muže a ženu, normální rodinu). Takže tady problém nebude. “Problém” vidím v těch homo “rodičích”. Teda, “problém” na Vaší straně.
              Já si totiž zase myslím, že líp, když dítě vyrůstá v harmonickým vztahu, i když homo (teda, moc si to představit nedokážu, ale snad lepší žena/žena, než muž/muž, přeci jen, je tam aspoň jedna “Matka”. Ale fakt nevím. Nedokážu posoudit.), než v nějaký rozvrácený, “správný křesťanský rodině”…
              Ale je to všechno nějaký překutálený. To je přece jasný, že táta chybí, kdo to dítě naučí stavět a pouštět draky? 🙂

            • 747

              Hele, Sendy, drobátko se míjíme v nazírání reálný situace. Já odmítám, že by homopáry měly mít možnost vzít si nějaké cizí dítě (z domova apod.) a nahrazovat mu rodinu. Toto má stát řešit výhradně s normálními páry.
              A nebo jinak: Vám by se líbilo vyrůstat z rozhodnutí nějakého ouřady v domácnosti, kde by byly dvě vaše matky a otec zapuzen i úředně?
              Neidealizujme si homopáry jako zaručeně nekonečnou harmonii a kdovíjakou osobnostní kvalitu.

            • Sendyman, jinak Pavel Machata.

              Hele, Éro, já myslím, že nemíjíme. Já si “reálnou situaci” uvědomuju. A jelikož jsem, na rozdíl od Vás, zažil rozhádaný manželství, jsem tolerantnější. Já volím menší zlo. Lepší harmonický homo (jakkoliv to není normální), než ústav…
              A pozor! V žádným případě si homopáry neidealizuju jako harmonický! I tam se to může posrat, jako kdekoliv jinde. Jen jsem zmínil variantu.

            • 747

              To je nejčastější argument těch “jiných”, že jako lepší toto, než tamto. Já to ale takto nevidím a myslím, že je to jen blábol, protože normálních, co chtěj adoptovat je dost a jak k tomu přijde to děcko, že právě jeho dají “jinejm”. Fakt to není správné. Ať si maj registrovaná pratnerství a takové ty nutné úřední věci, ale nejsou to manželé a nejsou rodina – rodiče. Můžou spolu adoptovat a chovat psa nebo želvu, ale nějaké státem darované dítě do této situace nepatří.

            • Sendyman, jinak Pavel Machata.

              No, pokud je normálních párů dost, to je jiná, pak není co řešit. Já myslel, že je jich málo, tak se zvažuje, že lepší homo, než ústav…
              He, byli jsme skoro celej den bez elektriky, pustili to v půl třetí ráno. 30 let to fungovalo bez problému, jen položili asi před 14 dny novej přívodní kabel, hned havárie!

            • Anna Šochová

              Také jsem pro kalsické páry v první řadě, ale protože dítě potřebuje jakoukoliv lásku a přijetí dospělým, nevyřazovala bych ty páry stejného pohlaví úplně. jsou tady ale i další formy starání se o děcko – u nás se prosazuje model jakýchsi kmotrů, kteří s chlapci tráví “tátovský” čas. Zaplaťpánbu za to.

            • 747

              JJ, to kmotrovstí bylo nedávno prezentovaé v nějakém tv pořadu. Docela dobrej nápad a rozhodně méně násilný než hnedle umístění do jakékoliv domácnosti – jen aby lássska byla.

            • Jolana J

              uvědomila jsem si – protože synek občas užívá služby asistenta – muže (a není sám) – při nedávném rozhovoru jsme se shodly (páč ženské), že s pobytem dítěte mužského pohlaví s mužem – i když třeba jen na “den” mají právě muži větší problém… njn.

            • 747

              Nemám k ruce statistiky, ale neustále někdo běduje, že se proces adopce pro normální rodinu vleče léta, takže kdyby méně administrovali, tak by asi také více dětí zavčas umístili.
              Málo je zájemců akorát o “určité” děti a jejich “hendikep” násobit umístěním k homopáru pokládám za pitomost, protože to děcko vyčlení z normálu ještě víc.

      • Anna Šochová

        …A kvůli pocitu, že je toto možné, jsem jela v těch devadesátých rozmlouvat bilanční sebevraždu. Je to rozumné, je to správné, jinde to funguje. I proto se do Klokánku nosila mimina, že ty dotyčné měly pocit, že Klokánek rozumně vybere a dítě bude mít rychle rodinu. Já sama se dva roky průběžně starala o velmi zanedbané děcko kvůli nouzi a nemoci “cizího” pěstouna. Šlo to jen díky tomu, že bylo předškolní, jinak vlastně “trestuhodná černota”. Sice jsem pak na tom odboru dělala stáž, byla bych se mohla tajně mrknout do desek, co šíleného o mně psali, ale nedokázala jsem…

    • Jolana J

      Rodič může poručníka určit označením před svědky, notářským zápisem, přímo u soudu. Jinak – než deprivované dítko v ústavu (a že jsou, protože lidí, peněz atd. je málo a ne všude pracují ti hodní) – raději dát i homo páru jako pěstounům. Žádné vdovské, adopce ..Mám kamaráda, co vyrůstal v “jiné” rodině – a následky na něm nezanechalo. Dnes bezvadný otec takřka dospělých dětí, manželství v poho, neboť doma odkoukal. Prosazovat manželství za každou cenu jako “privilegované” – z toho mám osypky. Je mnoho žen, co by se mnou souhlasily – protože dodnes, nemluví se o tom, jsou uměle drženy ve svazku (nelichotivém) z čistě existenčních důvodů. Takže taková sláva, jak říkáte, být “sám-a” to teda není.

      • 747

        Nevím, jestli Váš text zcela chápu.
        Tak se jen zeptám – ten kamarád byl státem přidělen do “jiné” domácnosti cizích lidí nebo to nějak vzešlo z okolností a jeden člověk tam byl biologický rodič?

        • Jolana J

          “přihodilo se” – žena neunesla přiznanou homosexualitu a utekla. BioOtec a “Kuba” jej vychovávali od 1/2 roku – zvládli. (btw. jsou spolu dodnes)

          • 747

            Jo, tak to je ovšem trochu jiná situace, to nemám tak docela na mysli. Tam jsem pouze proti umožnění adopce dítěte tou třetí osobou a proti deklaraci onoho soužití jako manželství, ale děcko stále ví, že někde existuje matka a jeho vychovává otec s “kamarádem”.
            A jen tak mimochodem tu dámu naprosto chápu. Celkem asi nic jiného udělat nemohla. Přece nestráví život s někým, kdo chce něco a někoho úplně jiného Naopak nechápu toto tatínka – od něj je totiž to partnerství s ženou faleš a podraz. Takže z mého pohledu je ten chlápek pěknej křivák.

            • Jolana J

              Neshodneme se. Myslíte, že pro dítě je “přijatelné” vědět, že matka sice existuje, ale o Ně nemá zájem? Já ne. Nebyla vždy doba – a nejsou všichni tak silní, aby veřejně vystoupili. Takže je neodsuzuji. “Dámu” na rozdíl od Vás nechápu – dítko za orientaci otce může těžko, takže za mě – sobecky myslela na sebe.
              A za tím, že lepší homopár než ústav – si stojím.

            • 747

              Já ji chápu, sice nesouhlasím, že opustila dítě, ale chápu, že ten podraz nevydejchala a zahrnula do svého zklamání i potomka. První podrazák byl a zůstává ten chlápek – věděl, že je na chlapečky a tu ženu tak vlastně dost sprostě podvedl. Není fér si pořídit potomka a pak vyjít na světlo s pravdou, že vlastně chudák ženská byla jen “omyl” nebo spíše – naplánovaný kokon.

              Pokud si dítě z ústavu bude moci dobrovolně zvolit, že raději bude s homopárem, pak snad, ale opravdu si myslím, že je pro normální dítě větší trauma žít v podivné nerodině, než v domově. Ale pochybuji, že někdo udělal relevantní průzkum názoru těch děcek a já nejsem v jejich situaci.

            • Jolana J

              Vystoupit z řady, opustit “průměr” je pro lidi těžké i jinde, natož v těhle případech. Nemyslím si, že by byli podrazáci – naopak, musí urazit dlouhou a trnitou cestu. Být členem minority není žádné žúžo. Vybavila se mi reakce známých, když jsme s nimi potkali strejdu “Gizelu”, a to není ani homosexuál; pouhý transvestita (a heterosexuál). Nebyli daleko toho mě oznámit OSPODu, že ohrožuji mravní výchovu vlastních dětí, když “takové” vůbec zdravím. V době, kdy si dítě může zvolit – je pozdě.Dítě potřebuje lásku a péči hlavně jako malé.

            • 747

              Nešlo přece o “coming out”, ale o to, že svoji orientaci ten člověk už znal dobře sám a proto neměl právo jít do partnerského vztahu s bytostí, která byla “na druhém břehu”. Vůči ní to jednoznačně a neoddiskutovatelně byl hnusný podraz.
              Chápu, že potom, co byla konfrontována se skutečností, vyřešila věc radikálně. Normální ženské se přece musí chtít zvracet při pomyšlení, že byla intimně s někým, kdo má mezi zubama spermie a na ptákovi stolici jiného chlapa. Sorry, jinak to definovat nejde.
              Nevadí mi akceptovat existenci a přítomnost lecjakých jinakostí a nepokládám to ani za ohrožení mravní výchovy, ale myslím, že dítě do takové domácnoti opravdu nepatří.

            • Jolana J

              Neshodneme se. Já asi (evidentně) nejsem “normální ženská”; zvracet se mi chce z jiných věcí, sex je tou poslední. Čemu Vy říkáte podraz – já uražená ješitnost …

            • 747

              Ješitnost? To jako vážně? Dobrej vtip :-)))))))))))
              Neshodneme se proto, že Vy obhajujete svého kamaráda, zatímco mně je ten člověk úplně ukradenej. Já jej vidím jako křivého podrazáka. Vám se zdá jako fajn chlápek. Na místě jeho podvedené partnerky byste pravděpodobně viděla věci jinak.

              Tak třeba z jiné strany:
              Umíte si představit situaci, kdy jste Vy ta úřednice, která má rozhodnout o příštím osudu nějakého dítěte tím, že ho “věnuje” homopáru, který si svoji nenormálnost chce kompenzovat falešným rodičovstvím?
              Dáte dvěma chlapům raději holčičku nebo chlapečka?
              A vezmete na sebe odpovědnot za to, že to děcko bude šťastnější v této nenormální situaci, než v domově s jinými dětmi?
              A co zodpovědnost za to, že se mamínek nebo tatínka do adoptovaného synka “nezamiluje”, nebo mu přemíru lásky nebude věnovat někdo z jejich přátel?

            • Jolana J

              a) “přiznat se” musel jeho otec – a toho pána jsem viděla cca 2x, letmo. Nevím, zda je až tak dobrý, nebo špatný. Takže neobhajuji kamaráda. Říkám, že dokážu pochopit, že se rozhodl, jak se rozhodl. Uražená ješitnost pro mě není vtip. Nemohu nikoho nutit, aby mě bezmezně a doživotně miloval – a když se tak nechová, “potrestat” všechny kolem. btw: tolik rodičů si přes děti, bohužel, vyřizuje svoje účty. Když už – jako ženská – vezmu v potaz nastolenou otázku – jsem tedy asi divná, ale nevěra je pro mě nevěra – ať je to muž nebo žena.
              K Vaší otázce – ano, umím si představit. Neměla bych problém rozhodnout. Nemyslím si, že homosexualita lidi zbavuje touhy po dětech anebo lásky k těm, která už mají – a že si dětmi kompenzují nemorálnost. Při posuzování adopce si žadatelé mohou vybírat i barvu očí.. Hlavně se ale dítěti vybírají rodiče, nikoli dítě rodičům. Rozhoduje nejdříve aktiv (komise), pak soud – nikoli jedinec. A odpovědnost? Ano, vezmu. Protože “šťastné” dítě z ústavu neexistuje. PS: abychom si rozuměli – říkala jsem už na začátku, že nepodporují adopci “nových” dětí, ale adopci dětí partnera/ky. Pro ostatní – pěstounskou péči, která má několik podob, ano.

            • 747

              Nevěra je fuj, ale být na chlapy a oženit se s ženskou je hnus a z docela jiného soudku, než “běžná nevěra”
              Neumím si představit co byste od té dámy čekala jiného a co od ní čekal ten nemuž. To jako měla říct: “Jééé, to je fajn, že jsi tak sexuálně flexibilní, miláčku!. Od malička jsem snila o tom, že se vdám za homosexuála. Tak dnes přiveď svého cukrouška na véču, já vám pok rozestelu a ráno vám přinesu snídaničku do postýlky, ty můj milovaný teplý kluku!”
              Nemyslím, že by ji chtěl nutit, aby ho milovala celý život a že její úprk byl reakcí na obyčejnou nevěru. Kdyby jí zahnul s jinou ženskou, asi by taky neopustila dítě a dost možná ani jeho. Opravdu zde nesmyslně mícháte hrušky s jabkama. Ten chlap ji prostě od začátku vztahu duševně podváděl i kdyby s nikým jiným neobcoval.

              Barvu očí a typ děcka si ale nevybírají lidi z nějaké marnivosti, ale proto, že se snaží najít dítě, které by jim samým bylo trochu podobné a po okolí tak nevzikaly zbytečné šťouravé otázky “po kom, že to dítko je” – ne každý chce aby pro lidi z okolí bylo dítě i rodina od začátku “jiná”. Spíše to vidím tak, že ti co, chtějí dítě opravdu vzít za vlastní co nejvíce, nechtějí aby se jeho “původ” vůbec nějak zveřejňoval.

              K poslednímu bodu.
              zůstává definovat co je “šťastné dítě” a proč takové je či není a hlavně jestli je šťastnější v domově, pryč od nějaké své původní zmršené rodiny nebo, zda je opravdu možné, aby dítě bylo šťastné či šťastnější v divné nerodině, kvůli které ztratí šanci na rodinu normáln. Beru to tak, že si to děcko může situaci zpracovat tak, že nejen, že ho nechtěli vlastní rodiče, ale že jediný, kdo ho chtěl jsou “tito dva exoti”, kvůli kterým je za divnýho v dětským kolektivu i to děcko samo. Pokud to totiž takto bude vidět to dítko, pak silně pochybuju, že bude štěstím bez sebe, jak tomu chctějí věřit homosexuálové a nektetří jejich podporovatelé. Já tomu nevěřím. Adoptovat mně homopár, tak z toho mám doživotní trauma a komplexy. :-(((

            • Sendyman, jinak Pavel Machata.

              Já reaguju jen na ten Váš první odstavec: jako jo, je to z našeho hlediska hnus. Ale je spousta lídí, co s tím bojujou a někteří docela úspěšně. Prostě tu svou genetiku vědomě “ukecaj”, zapřou se a žijou v normální rodině. Ufff! Musí to bejt pro ně zápřah! A některý to zvládnou, některý ne…
              Nechtěl bych v tomhle případě soudit.
              Ale zase znám spoustu jinejch případů, kdy bych chtěl! :-DDD

            • Anna Šochová

              K Vaší poznámce o zamilování do dítěte: Pokud má muž přístup k dítěti cca do 1-2 let, pečuje o ně, ať už vlastní nebo ne, později na ně v sexuálním slova smyslu nesáhne. je v tom nějaká biologie, chemie a psychologie, potvrzená dokonce zlkušenostmi s výchovou dětí v kibucech. Vnímaly se v dospělosti jako sourozenci a sexuálně se nepřitahovaly. prostě rané dětství má svá ochranná kouzla. Pokud jsou mimina ve výhradní péči žen, sáhne na ně kdokoliv. Navíc pedofil a homosexuál je podstatný rozdíl.
              Další otázkou je věk dospívání (proto milují homonávrháři chlapecké postavy dívek), ovšem i tady raného pečovatele chrání vazba z před lety, takže se může zuamilovat ten, kdo začalk pečovat o kohokoliv odrostlého. Pokud bychom vymýtili incesty a zneužívání v rodině, teprve potom bych toto nebezpečí zkoumala. Vlastní (původní i obnovená) rodina bývá k děcku nevlídnější, než případný homo pár. také znám rodiny, jinak nenápadné…

            • 747

              Nu, já v té otázce nemám až tak na mysli lásku k tomu děcku ještě jako malému – tedy tu pedofilní, spíše se obávám té pozdější v době dospívání. Přece jen by byl takový hošík vychováván v čistě “mužském” světě, kde jsou ženy spíše fuj a kde se bezpochyby stane mnohokráte svědkem intimit svých nerodičů. A pochopitelěn mají tito lidé přece přátele stejného “vyznání” a než se 15-16letý hoch zorientuje, už ho má v posteli někdo z “rodinných” přátel a dává mu fakt hodně láááásky.

            • Jolana J

              stále se Vám tam nějak neobjevují lesbické páry.. Myslíte, že u žen by to bylo jiné?

            • 747

              Trochu jiné to je, protože na rozdíl od gay párů, si lesby – i obě samostatně – ty děti dokážou “nějak” pořídit a k normálnímu rodičovství se tedy dopracují i bez zprivatizování cizího dítěte. Navíc pečující “mamka a teta” to děcko společensky nestigmatizují tak zásadně jako tatínka a mamínek.
              Ale ani tady nejsem pro legální adopci, protože celé dětství by to dítko poslouchalo jak jsou chlapi zbyteční a nenaučilo by se s nimi nejspíš ani nijak párově komunikovat. Byl by z toho dítka nejspíš mamánek na druhou.

            • Anna Šochová

              Takže pokud má tátomámy od raného dětství, ti na něj, jak jsme se shodli, nesáhnou. No a v rámci okolí je na tom vlastně stejně, jako v hetero rodině. Jeden vědec v Německu přirovnal možnost útoku na dítě jako častější příhodu, než je zánět slepého střeva – a věřte, že to sedělo i u nás za socíku, natož v těch 70-80.letech v SRN. V tomto smyslu pravděpodobně není riziko větší. A ne všichni homosexuálové mají ženy jako “fuj”. Naopak, jsou hodně přirozenými přáteli.

            • 747

              Jasně, ženy pro ně nejsou fuj, jen místo nich líbají chlapy. Což je tedy fuj zase pro mne a to dítě se na takové odpornosti má dívat a myslet si, že líbat chlapa je přirozenější, než líbat ženskou a vyrůstat s takto pokřiveným vnímáním existence žen.
              Helejte, kdyby Bůh chtěl aby teplí měli děti, tak dá chlapům dělohu. Dokud se nestane, že dva chlapi spolu přivedou na svět jejich společné dítě, nemají na adopce a chov cizích dětí nárok.

            • Anna Šochová

              Myslím si, že pro malé dítě, mimino, je primárně vhodnější klasická rodina, pro to, které se může rozhodovat, je to už vlastně fuk. Takže z mého hlediska není zásadního rozporu. Příklad Jolany je ještě jiný, tam šlo o biologického rodiče, což je, podle mne, jasné. Stejně tu homorodinu poznáme spíš podle toho, že jde o muže a partnerství žen unikalo pozornosti – a nikde se zatím neukázal ve statistikách extra problém.
              Souhlasím ale s tím, že přiznaná homosexualita až dlouho poté, pokud o ní člověk ví, je podraz na hetero partnera. V dnešní době už dost značný. události ještě tak před deseti, patnácti lety, bych ale nechala promlčet. Tlak společnosti a psychické zápasy byly značné. Ostatně, měla jsem v rodině krásného strýce, kterého vdavekchtivá dáma soucitně “vrátila” a klubko děcek je důkazem 🙂 Jí se on přiznat mohl, věděla cosi o životě, a na pomoci se dohodli… Jojo, už tomu bude 60 let.

            • Jolana J

              protože nám je, kolik je – bude to víc než 40 let ..

      • Anna Šochová

        Někdy to, bohužel, nepomáhá. Byly jeden nebo dva medializované případy, ošetřené i notářem, ale dítě prostě šlo jinam. Tahanice dlouhé a později se rozhoduje už o tom, kde dítě je, zda je tam zvyklé a tam zůstane. 🙁