Ukradený první máj

4

Dnešek je zpravidla věnován oslavám. Oslavám toho, čemu se říká Svátek práce. Je to ale to pravé pro první květnový den?

Dnes totiž můžeme oslavovat celou řadu výročí.

Můžeme oslavit nedožité jednadevadesáté narozeniny režiséra Karla Kachyni a nebo připomenout si výročí úmrtí významného malíře Antonína Chittussiho.

Občané Ostravy pak dnes slaví minimálně dvakrát. V roce 1901 se Ostravou projela první elektrická tramvaj a v roce 1952 první trolejbus. (Trolejbusy sice oficiálně až 9. května, ale proč to nevzít jedním vrzem?)

Eurohujer pak dnes výská radostí nad tím, že jsme se první květnový den roku 2004 stali členy EU a milovník kečupu a lyží dnes slaví narozeniny Jirky Babici.

Určitě ale nemůžeme zapomenout na tradiční český svátek zamilovaných, který je mi osobně o dost bližší než nějaký Valentýn na kterého zapomínám. Je to takové pragmatické zapomínání, protože Valentýn znamená dárek, ale První máj je polibek pod rozkvetlou třešní. A navíc taky Mácha, znáte to.

Všechna tato výročí, a je jich řada dalších, včetně Filipojakubské noci, která do 1. května zasahuje, mám tak nějak rád. Nikdo mě nikdy nenutil je slavit, vyjma tradice. A k té jsem se dopracoval sám.

Je tu ale jeden svátek, který mě tak trochu sere. Svátek práce.

1. května 1886 v Chicagu stávkovali dělníci. Stávkovali především za osmihodinovou pracovní dobu.

Nic proti stávce, ale trochu se zapomíná, kdo stávku svolal. Nebyli to socialisté, nebyli to ani komunisté, jak by si někdo mohl myslet. Byli to anarchisté. A ti za ní také zaplatili velkou cenu.

Masová (stávky se účastnilo kolem 300 000 lidí) stávka 1. května neskončila. Následovalo shromáždění 3. května a především 4. května.

To druhé proběhlo na Haymarket Square a je známé spíše jako Haymarketský masakr. (Více o této události naleznete například na Wikipedii.)

Z logiky věci by plynulo, že se 4. května bude připomínat osud anarchistů. Ale je to jinak.

Již za pár let by se dalo konstatovat, že svátek byl anarchistům ukraden. Socialisty, respektive marxisty a sociální demokracií ovládanou II. Internacionálou, která ho vyhlásila v roce 1889 a od roku 1890 se slaví. Na památku stávky dělníků v Chicagu. Anarchisté jsou již decentně vypuštěni.

Nechci tu popisovat celou historii Svátku práce. Kdo chce, jistě si jí nalezne. Chci jen připomenout pár věcí, na které se zapomíná.

Třeba to, že po únoru 48 si Svátek práce zase někdo přivlastnil.

U nás komunisté. A udělali z něj snad nejdůležitější svátek. Už nebyl o anarchistech, těm svátek ukradli sociální demokraté. A nebyl už ani o sociálních demokratech.

A nebyl, paradoxně, už ani o dělnících a práci.

Byl o KSČ, takzvaném internacionalismu a boji za mír proti těm zlým imperialistům ze západu. Komunisté ten svátek už dělníkům ukradli definitivně. A všem ho pak řádně znechutili.

Povinná, jedno zda oficiálně či skrytě oficiálně, účast na prvomájovém průvodu, pokud mohu soudit podle reakcí rodičů a známých, nebyla právě oblíbená. Vadila skoro každému normálnímu člověku,

Je pravda, že jako malé dítě jsem ten svátek miloval. Viděl jsem jak pochodují vojáci, viděl jsem alegorické vozy a nafasoval jsem od paní učitelky mávátko.

Postupem času, jak jsem dospíval, jsem ale viděl to, že nadšení ve tvářích lidí není zase tak ohromné, bylo-li vůbec nějaké, že většina spíš hledá, kde je stánek s banány, pomeranči a ostatním nedostatkovým zbožím a na gymnáziu jsem přivedl k dokonalosti praxi, jak nenápadně z průvodu zmizet a nedělat režimu šaška.

Po listopadu 89 si zase tento svátek slaví každý po svém. Já si například docela rád přispím. A mám při tom tichou škodolibou radost, že tentokrát ten svátek ukradli komunistům. Pro změnu zase socialisté, i když někdy skryti za rouškou tzv. pravicových stran.

Svátek práce je skutečně podivný svátek. Mnohokrát ukradený. Mnohokrát zneužitý. A nikdy nepřipomínající to co by měl. Ony nespravedlivě a bez důkazů odsouzené anarchisty po událostech z roku 1886.

Stejně mi to ale připadá postavené na hlavu.

Víte, slavit nějakou práci mi totiž připadá stejně pomatené, jako slavit to, že dýcháme vzduch. Obojí je totiž, alespoň pro mě, samozřejmost. Jenže já jsem pravičák a obhájce svobod jednotlivce a soukromého vlastnictví. Takže místo žvanění a oslav raději, když je to třeba, rovnou pracuji.

Click here for reuse options!
Copyright 2015 Magazin Abeceda
    Bloger na WordPress.com, libertarián, příznivec ANCAPu a svobody jednotlivce obecně. To B. za jménem je od slova "bloger"
    Reklama
    • Jana M.

      Hezky rozebrané. Líbí. A i to, že píšeš i jinam než na svůj blog konečně. 🙂

      • Díky za komentář, který mě přinutil vyhledat jen jednou, někdy vloni, použitý účet na Disqusu. Určitě bych psal i jinam, ale tady jsou snad jediní, kteří nechtěli pomalu i číslo bot při registraci. A to se mi líbí. Snad o tom i napíšu…

    • 747

      🙂 Správně! Svátek práce slavíme vždy prací na zahradě, protože pro nás je to především hezký jarní den a příležitost k setkávání s přáteli.

    • Sendyman

      No, mně přijde poněkud pomatená (jinak hezký 🙂 ) první věta Vašeho posledního odstavce. Ale jste zřejmě mladej, a to Vás omlouvá, asi. Jde totiž o to, jakou práci myslíte. Jestli tu, jak píše Éro – 747, třeba práci na zahradě (taky se dá luxovat, mejt vokna a tak), tak to jo, to můžu, když chci. To je moje svobodná volba.
      Ale jestli myslíte práci jako zaměstnání, tak tady bych byl vopatrnej. To ne, že bych žádnou neměl, ale moc nescházelo (a i scházelo, než jsem se dokázal dokonale “ponížit”). To totiž žádná samozřejmost (“jako dejchat vzduch”) není. Něco o tom vím, v mejch letech.
      Samozřejmě, udělal jsem chybu. Nevybudoval jsem si kariérní postup. Bylo dobře (a byl jsem mladej), přeskakoval jsem z jednoho místa do druhýho, kde víc dali (nebo kde “dali” byt), nebo kde to bylo víc v pohodě. Jako jo, slušnej život a slušnej příjem. I víc, než měl prezident týdle republiky. Ale ouha! Najednou, nemaje kariérního postupu, “teplýho místečka”, nemůžete najít solidní práci. Personalisti okolo 30 nezaměstnají “dědka” nad pade, dají přednost mladšímu. Mám s tím zkušenost, ale bylo by to na delší povídání. Znalosti, zkušenosti, inteligence, ochota (flexibilita!), to všechno je vám na nic. Jste starej. A tu máš, čerte, kropáč!
      A pak nezbyde, než vzít práci pod úroveň, abyste mohl “radostně” oslavit Svátek práce (blbě placenou a neuspokojující) prací. A nebo radši zůstat doma, protože “práci pro vás máme, ale bez příplatku”. Tak to radši budu mejt ta vokna. Sakja! Možná bych se ještě radši líbal (i po těch všech zkušenostech) pod rozkvetlou třešní! Možná bych měl zkusit. Uvidíme napřesrok, pokud se ještě nějaká ta “babička” k světu najde.