Uprchlíci jinak

2

Minulý týden jsem si trochu užila Prahy a také několika večerů v dobré společnosti. Jeden ten večer patřil Právnickému salonu, pořádanému pod záštitou primátorky paní A. Krnáčové a paní D. Zemanové, předsedkyně Soudcovské unie ČR.

Dojem z prostor primátorské rezidence byl velkolepý, ze shromážděné společnosti především příjemný. Večerem provázela paní D. Kovářová, zhruba šestnáct příspěvků přednesli odborníci z oblasti práva, známý politolog a bývalý premiér. Šlo mi především o obsah, nebudu se vytahovat, s kým jsem sdílela vzduch v místnosti. Téma znělo – jak jinak – právo, k němu ještě kvóty, diskriminace. Protože témata byla vybrána již na jaře a diskutující dostali každý nabídku, aby se na ně podívali z hlediska svého zaměření (například obhajoba, obchodní právo, Nejvyšší soud, státní zástupce), všichni přiznali, jak pod vlivem událostí svoje zamyšlení museli pozměnit.

Sál pobavil poznatek, že nám ubyla kriminalita mládeže, která se dostává před soud – a polohlasně jsme ještě před odhalením příčiny glosovali, čím to bude. Trefa! Puberťáci vysedávají u počítačů 🙂 Zaujalo nás několik kauz, výsledků žalob na ochranu práv a jejich vysvětlení, mluvilo se také o kvótách kolem nás. Vcelku rozumný mi přijde postoj, že kvóty nemají být dány zákonem, přípustné by mohlo být snad jen doporučení a tím pádem pouze dobrovolné plnění. Protože kde jsou podmínky a také potřeby, mohou se kvóty i “přeplnit”, bez ohledu na nějaké limity, vymáhané jinde – což máme například v soudnictví s vysokým počtem žen.

Co mne zaujalo jako dosud nový pohled, bylo to, co jsem použila pro nadpis – zcela opomíjená stránka uprchlické krize. Lidé, kteří ztratili nebo zahodili své doklady, vydávají se do světa bez jakékoliv právní ochrany. Ztratí se, jsou mimo zákon, jakoby neviditelní. Listina základních práv a svobod platí celosvětově, ovšem pro ty, kdo prokážou svou existenci. Uprchlíci se těžko budou někde hlásit a uplatňovat svá práva, dokud nedojdou někam, kde dostanou “papír” – a tomu se často vyhýbají. Jsou tedy potenciální kořistí pro podsvětí, hrozí jim otroctví a postavení obětí v jakémkoliv trestném činu. Připadala mi ta hypotéza zajímavá a zároveň zaplaťpánbu částečně vzdálená.  V Evropě se to jistě ve velkém nepodaří…

Ano, užila jsem si večer v nadmíru příjemné společnosti, byly tam i mně osobně známé osobnosti z dalších oborů (to víte, psavci), ale když jsem se doma dostala k počítači, vystříkla na mne sprška slané vody:

Rozsáhlou síť pašeráků lidé a novodobých otrokářů odhalila roční investigativní práce reportérů britského serveru The Guardian. Otrocké práce přistěhovalců z Ghany, Filipín, Egypta a Indie podle serveru využívají provozovatelé rybářských lodí v mnoha přístavech v Irsku…

zdroj

když jsem dnes zprávu hledala, padaly zprávy o ukrajinských otrocích na ruské lodi, otroci u pirátů v Somálsku, mnoho zemí Afriky, Thajsko a Indie – tam to jenom kvete, ale pozor, například i v Sýrii pár set lidí může být otroky, V Irsku využili díry v zákonech, jinde se leccos zakamufluje nebo vydává za legální podnik. Pokud se pořád mluví o nebezpečí od uprchlíků, měli bychom na druhou misku vah položit také jejich vlastní rizika, protože i z nich pro nás vyplývají další problémy, zatím nezřetelné, ale ve skutečnosti ohrožující i nás – a možná víc, než to, čím jsme zatím strašeni.

    Ašská spisovatelka, která oblast proslavila již na přelomu staletí horory z pohraničí. Vlastní několik literárních cen žánru, publikuje samostatně i ve sbornících. Na svých stránkách (Koště A.Š.) se věnuje také mnoha otázkám všedního dne. Profesně se věnuje sociální práci.
    Reklama
    • 747

      Kdyby je sem nezdopovědná politika a rozbujelý socialismus nelákaly, nepadali by do sítí vlastní hlouposti. Kdo zahodí své doklady, nemůže čekat nic jiného.

    • OW

      Racionální, nesluníčkové, do celostátních médií všeho druhu nepublikovatelné. Nejen tento článek. Výstupy z letošního Právnického salonu obecně.