Když člověk chvátá, má si sednout

0

V poslední době se všichni možní domácí i zahraniční, profesionální i amatérští komentátoři a analytici věnují tématu migrační krize v Německu. A každý den se objevují zasvěcené stati o tom, co, kdo kdy a proč vyhrál či prohrál, jaký to bude mít důsledek pro EU, Německo (což je skoro totéž) a naši krajinu.

Nejhorší na tom je, když tyto analýzy jsou výrazně ovlivněny negativním politický postojem. To látají slova jako zrada, lež či podvod, že to ani Řízení leteckého provozu nestačí sledovat.

Velkou akcí byl údajný minisummit premiérů zemí EU. Zde se sešli zástupci šestnácti evropských států včetně třeba Srbska. Tedy nemělo to s EU zase tak moc společného. Náš premiér tam nebyl. Původně zamýšlel, že pojede, ale po dohodě s kolegy z V4 a rakouským kancléřem Kurzem, nejel. A hned se objevily výtky, že tam měl být a měl se účastnit a měl  blablabla…

Je jasné, že titíž komentátoři by v okamžiku, kdy by se Babiš v Berlíně objevil, začali vykřikovat o tom, že podrazil ostatní kolegy z V4 a že rozbíjí V4 a blablabla…

Přitom tento minisummit vlastně nevyřešil nic, protože to nebyla oficiální akce EU, ale jen soukromý večírek Angely Merkelové.

O týden později se konal skutečný summit premiérů a vedoucích představitelů sedmadvacítky, který měl vyřešit skutečné migrační problémy. Jeho svolání bylo iniciováno jednak změnou migrační politiky v Itálii, jednak vnitřními rozpory v německé vládě. Výstup z tohoto summitu byl nemastný-neslaný, jediným, kdo se považuje za jakéhosi vítěze, jsou právě státy V4, protože bylo dohodnuto, že žádné kvóty prostě nebudou. A i když italský  premiér Conte i německá kancléřka Merkelová byli spokojeni a všichni komentátoři se mohli přetrhnout v oslavách jejího vítězství, bylo všechno jinak.

Sami politici hodnotili výsledek summitu dosti zdrženlivě. Předseda Europarlamentu se dokonce vyjádřil historickou paralelou „Řím mluví, Saguntum padá.*“ Jenže německá kancléřka se (snad) domnívala, že její dohoda usměrní jejího ministra vnitra a šéfa bavorské sesterské strany CSU. A aby jí dodala váhu, vypustila do světa zprávu o dohodě se 14ti státy a reemigraci. Mezi nimi Česká republika, Maďarsko a Polsko. Agentura DPA natolik uvěřila autentičnosti tohoto prohlášení, že si všimla skutečnosti, že v seznamu je vynecháno Rakousko a brala to jako „pomstu“ kancléři Kurzovi.

Když náš premiér Babiš okamžitě odmítl jakoukoli dohodu, naši „odborníci“ jej označili za zrádce a lháře, protože Merkelová by si přece něco takového nevymyslela. A nepřesvědčilo je ani následující odmítnutí Orbánem či Morawieckim.

Postupem hodin, maximálně dní se ovšem provalilo, že dohoda nebyla, a Merkelová chtěla dopis, kde měla mít ony přísliby, tlačit na kolegu Seehofera. A nakonec sama musela přiznat, že žádná dohoda nebyla, že to byla pouze témata k dalšímu jednání.

To samozřejmě mělo dopad i na jednání mezi CDU a CSU, které došlo až tak daleko, že Seehofer nabídl (čti: pohrozil) resignací na všechny politické posty. Opět se objevily komentáře ve stylu, „na rozpad nemá CSU koule“.  Proběhla tedy ona jednání, jejichž výsledkem je jakýsi kompromis blížící se spíše Seehoferovým požadavkům. Opět je tedy nutné se ptát, zda i tady kancléřka zvítězila, a pokud ano, tak za jakou cenu. Zvítězila v tom, že  se vláda nerozpadá, ale za cenu významných ústupků právě bavorskému předsedovi CSU.

Ale aby to nebylo tak jednoduché, je nutné vzít v potaz i třetího do party, tedy SPD. A tady jsou rozhovory mnohem komplikovanější. SPD je totiž zástupcem uvolněné migrace a Seehoferova „transitní centra“ chápou jako centra detenční či dokonce skoro jako internační tábory. V současnosti (tedy v okamžiku, kdy tohle píšu) probíhají v SPD teprve vnitrostranické konzultace. Takže nezbývá, než si v klidu sednout a počkat si na výsledek.

Jako na zavolanou se navíc objevila výzva syrské vlády pro všechny uprchlíky syrského původu k návratu zpět a pomoci při obnově zničených oblastí. První toho využívají jednak tzv. vnitřní migranti, zároveň se vracejí běženci z táborů v Jordánsku nebo Libanonu. Tím samozřejmě také klesá tlak na migraci do Evropy.


*) jedná se o výrok historika Livia z III.stol. k situaci, kdy v Římě se pouze dlouze diskutovalo, zatímco Hannibal dobyl město Saguntum.

Click here for reuse options!
Copyright 2018 Magazin Abeceda
    Kdo jsem: Duchovní dědic strakonických Pánů erbu střely, který si přivlastnil další jméno v pořadí, tedy Bavor ze Strakonic toho jména pátý (Bawor de Straconicz eius nomine quintus) Erb rodu: střela ve zlatém poli Osobní zvíře: jezevec Profese: stavař, momentálně SVČ, podle Politically correct zvaný "prase" - pracující senior Záliby: historie, architektura a obojí dohromady Spolubydlící: manželka, pes, kočka a dva kocouři
    Reklama